Sexuální výchova ve škole – ano či ne

pdf Text ke stažení

„Vážení kolegové, vážené kolegyně, materiál, který se vám dostává do rukou vychází z ucelené koncepce podpory a ochrany zdraví ve školách, kde se žák a jeho zdraví stávají centrem pozornosti“, uvádí doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na školách. Málo dokumentů budí takovou odezvu a pozornost, jak tento materiál MŠMT, který si podle svých vlastních slov kladl za cíl: „ucelit a ujasnit přístup k oblasti sexuální výchovy“ a zaměřit ji k podpoře zdraví. MŠMT konstatuje, že vidí toto téma jako naléhavé. Doporučení reaguje na společenské změny a hledá systematický přístup k řešení problematiky sexuální výchovy v souvislosti s aktuálními výsledky šetření a analýz realizovaných v této oblasti. Doporučení ministerstva lze máloco vytknout. Současně s doporučením MŠMT však je do škol distribuována příručka: Sexuální výchova – vybraná témata 2009, která vzbudila údiv a téměř zděšení v okruhu rodičů, odborníků i samotných učitelů. Po moudrých kapitolách jako je např. etika sexuální výchovy nastupuje diskutabilně zpracovaná generová oblast a pohoršení budící didaktika. Její dopad neoslabují ani ujištění autora, ředitele ZŠ Mgr. Petrnouška, že za uvedenými aktivitami stojí jeho letitá školní praxe ředitele a vyučujícího sexuální výchovy a také jeho školitel a odborník Dr. Weis, sexuolog. Neuklidňuje ani skutečnost, že pan ředitel se bude nyní intenzivně věnovat vzdělávání pedagogických pracovníků a hodlá vyškolit co nejvíce obdobně zaměřených lektorů.

Reakce zděšené veřejnosti je pochopitelná. „Pryč se sexuální výchovou. Nechceme sexuální výchovu do škol“, volají rodiče. Málokdo z nás touží po tom, aby dítěti byla podávána ruka vyučujícího s navlečeným kondomem, aby si ve školní třídě měnili místa všichni, kteří už onanovali nebo měli (chlapci i dívky) měsíčky. Intimní věci mají zůstat intimními, stud má své opodstatnění a není třeba trávit hodiny sexuální výchovy tím, že budeme sepisovat všechna vulgární označení pohlavních orgánů a rozebírat je.
Cíl a poslání sexuální výchovy je jiné. Sexualita nám není dána sama pro sebe. Sexuální výchovu je třeba vnímat jako bio- psycho-sociální kategorii. Dotýká se rodinného života, citů partnerských a přátelských, odpovědného chování, ale i vztahu k sobě samému. Základ je dán v rodině, prvními vzory otce, matky, formuje se od narození dítěte, jak uvádí již náš přední dětský psychiatr Z. Matějček. Rodina předává dítěti základní model, škola přistupuje jako pomocník předávající poučení. Napomáhá kultivaci mezilidských vztahů ve vrstevnických skupinách. Sexualita je součástí oblasti spoluvytvářející jeden z nejkrásnějších lidských citů, lásku. Touha po lásce, a to trvalé, dokonce lásce nekonečné, je vlastní člověku. Je dokonce jedním z nejsilnějších pozitivních motivačních faktorů.

Pracuji s dětmi a mladými již víc než 30 let. Úkolem nás rodičů i pedagogů je provést mladou generaci přes všechna úskalí života, naučit je postavit se problémům, předcházet jim i řešit je. Málokterá oblast života je tak citlivá a zranitelná jako oblast sexuality a málokde se dělá tolik chyb. Podle mého názoru si nemůžeme dovolit vyhýbat se jí. Ale musíme vědět, co chceme. Sexuální výchovu učím už desítku let. Do programů prevence rizikového chování, které realizuji na školách od r. 2003 byla zařazena oblast sexuální výchovy – prevence předčasného sexu na žádost škol. Proč? Zahrnovala to nejčastější otázky dětí a mladých. Naše děti nemůže vychovávat ulice, bulvár, ani média. Začínáme v rodině, ale někteří rodiče nemohou, nechtějí, nebo i neumí téma vyčerpávajícím způsobem zvládnout. Dospívání někdy otřese vztahem rodič dítě, byť krátkodobě, a tak pomoc zvenčí může být vítána. Škola může být dobrým pomocníkem. Je však třeba, aby předávala sexuální výchovu, jako cestu k trvalé lásce a zodpovědné roli rodiče. To mladí přijímají. Nesmějí se, nepohoršují, neshazují téma ani pohledy a zkušenosti jiné než ty jejich.
Učila jsem již víc než tisíc žáků. Mnohé z nich potkávám ještě dnes. Znám jejich osudy šťastné i smutné.  Znám příběhy dětí alkoholiků, které dnes mají krásné rodiny, i ty, kteří se v partnerovi zklamali, ale statečně se dnes starají o své děti třeba sami a přesto neztratili víru v lásku. Znám agresivního chlapce, který se zbavil agrese ve chvíli, kdy se rozhodl uvěřit lásce mezi lidmi navzdory tomu, že maminku měl řadu let ve vězení a otec pil. Znám dívky vydělávající si prostitucí, které se rozhodly stát se kvalitními dívkami pro kvalitní muže. Dnešní mladí sexuální výchovu potřebují. Je na nás, abychom byli kvalitními rodiči a pedagogy.

Jaká tedy má sexuální výchova být?

  • Citlivá, založená na úctě k člověku a k životu
  • Respektující individualitu dítěte, skupiny. (Osvědčuje se dělení na skupiny chlapci, dívky do 8 či 9 třídy)
  • Respektující stud, neprobuzené pohlaví
  • Zohledňující cíl – trvalou lásku, výchovu k rodičovství
  • Pracující se všemi aspekty lidské osobnosti – včetně oblasti duchovní (transcendentní přesah lásky – i mladí touží po lásce nekonečné, pro přátelství a lásku bývají ochotni riskovat život)
  • Klade vysoké nároky na pedagoga. Každý pedagog nemůže učit matematiku. Má-li problémy v této oblasti, nemůže ji kvalitně učit druhé. Pedagog mající problém v oblasti sexuality také nemůže kvalitně učit sexuální výchovu.
  • Zohledňuje hodnoty, předává etické postoje i v oblasti sexuality, klade důraz na lidskost, důstojnost, nedotknutelnost svobody a solidaritu jedince.