Prosociální chování

Prosociální chování, které je cílem etické výchovy, je chování, vedoucí k pozitivním vztahům – tzv. pozitivně-sociální chování. Je zaměřeno na spolupráci, schopnost dialogu, poskytnutí pomoci jiným osobám a skupinám.
Rozvíjí schopnost rozlišit a realizovat společenské cíle bez aktuálního
očekávání odměny. Prosociální osobnost je postavena na vnitřním vztažném
systému, který je charakteristický a nezbytný pro osobnosti, jež ovlivňují a
formují jiné.

pdf  (text ke stažení)

Na základě empirických daností můžeme v osvojování prosociálního chování a postojů určit tyto kroky:

1. Empatické spoluprožívání bezprostředně vnímatelné tísně anebo radosti druhých a z toho vyplývající tendence k prosociálnímu chování: k ohleduplnosti, ochotě potěšit, pomáhat a darovat – pokud to nevyžaduje větší zříkání se nebo námahu.

2. Stabilizaci prosociálního chování, podrobenou zkoušce reality a pragmatickým námitkám („vyplatí se být prosociální?“), pokud to nevyžaduje větší oběť anebo přináší jisté uspokojení ve formě reciprocity, afektivní náklonnosti, radosti, uznání nebo uplatnění.

3. Další rozvoj prosociálnosti i v podmínkách, které neslibují žádný zisk vlastního zadostiučinění a vyžadují odříkání. Prosociálnost se zde jeví jako finální hodnota, tj. hodnota, která má smysl sama o sobě, ne pouze jako prostředek k dosažení jiných cílů. Toto přesvědčení umožňuje chovat se prosociálně nezávisle na názorech a chování okolí.

Na základě těchto zkušeností lze formulovat závěr, že prosociálnost patří k základním potřebám člověka. 

Rozvíjíme-li prosociálnost, rozvíjíme svou identitu.

Člověk se stává sám sebou, nachází svoji plnou identitu za předpokladu, že se stává prosociálním.                                                                    L. Lencz

Prosociální chování, které je cílem etické výchovy, je tedy chování, vedoucí k pozitivním vztahům – tzv. pozitivně-sociální chování. Je zaměřeno na spolupráci, schopnost dialogu, poskytnutí pomoci jiným osobám a skupinám. Rozvíjí schopnost rozlišit a realizovat společenské cíle bez aktuálního očekávání odměny. Prosociální osobnost je postavena na vnitřním vztažném systému, který je charakteristický a nezbytný pro osobnosti, jež ovlivňují a formují jiné.

L. Lencz uvádí:

Čtyři znaky prosociálního chování:

  1. chování ve prospěch druhého, které nevyplývá z povinnosti
  2. chování bez očekávání protislužby nebo vnější odměny
  3. chování podporující reciprocitu (tj. podobné chování recipienta)
  4. chování, které nenaruší identitu subjektu (toho, který se chová prosociálně)

 

Prosociální chování znamená:(Roche–Olivar, konference Kroměříž 2003)

  1. Poskytnout fyzickou pomoc.
  2. Poskytnout fyzickou službu.
  3. Darovat, půjčit nebo rozdělit se.
  4.  Poradit, vysvětlit.
  5.  Potěšení a povzbuzení smutných nebo utrápených lidí.
  6.  Vyjádřit pozitivní hodnocení druhých s cílem posilnit jejich sebeúctu.
  7.  Se zájmem a soustavně naslouchat druhému.
  8.  Snažit se pochopit druhé, pochopit jejich city (empatie).
  9.  Solidárnost – chování, které vyjadřuje účast na důsledcích (zvláště tragických), podmínkách, stavu, situaci nebo neštěstí druhých osob.
  10.  Snažit se o zmírnění protikladů dorozuměním a dohodou ve skupině,     hledáním toho, co nás spojuje, vytvářet atmosféru pokoje a svornosti.

Cílem etické výchovy je vychovat člověka, který je pozitivní osobností ve smyslu hodnotové orientace, úcty k člověku, k životu a k prostředí, ve kterém žije. Tento člověk je schopný aktivně spolupracovat a spolupodílet se na realizaci toho, co poznává jako dobré, jít za svým cílem a naplňovat ho i ve chvílích nepřízně okolí.

 

(Vnitřní vztažný systém umožňuje realizovat dobro bez nároku na povzbuzení a uznání, jen pro pocit vnitřního uspokojení. Je vysokým nárokem a projevem dospělé, harmonické osobnosti.)

 

Charakteristiku prosociální osobnosti  doplňuje L. Lencz v metodice Etická výchova I. takto:

Prosociální osobnost je tvůrcem kultury, kultury lidských práv, sociálních hodnot.

    Prosociální osobnost má tyto charakteristické znaky:

  • Navzdory složitosti problémů je optimistická
  • Je oporou institucí
  • Přináší nové věci
  • Umí poskytnout pomoc
  • Projevuje jistotu v ovládání skutečnosti
  • Je empatická, osobně přitažlivá
  • Má smysl pro humor
  • Umí se odosobnit a získávat následovníky

Podíváme-li se na tuto charakteristiku, zjišťujeme, že prosociální chování vyžaduje moudrost, identitu, nadhled nezbytný pro humor, schopnost vést druhé ke změnám a citlivě reagovat na problémy, které tyto změny přinášejí. Kdybychom tuto charakteristiku porovnali s charakteristikou úspěšných a oblíbených vůdčích osobností, zjistili bychom ve všech těchto bodech totožnost.

Prosociální jednání je jednáním zaměřeným na prospěch druhého. Přímým výstupem často bývá jeho prospěch, např. darování, solidarita, pomoc, služba, nepřímým výstupem však kromě vlastního uspokojení je i růst a posílení osobnosti a také tendence takového jednání se šířit a být napodobováno. Výsledkem pak často bývá i prospěch jednajícího, přestože nebyl na počátku motivem.