Projekt Etické výchovy

Projekt EtV rozvíjí dispozice, schopnosti, způsobilosti, dovednosti, které ulehčují prosociální chování. Projekt EtV vychází z výzkumů prof. Roberta Roche Olivara z barcelonské Nezávislé univerzity. Prof. Roche Olivar navázal na výzkumné práce psychologů zejména z USA a uskutečnil souhrnný výzkum faktorů, které podmiňují, resp. podporují prosociální chování.

text ke stažení
Projekt Etické výchovy je revoluční ve výchovných cílech – klasická pedagogika staví na individuální práci, EtV na spolupráci, klasická pedagogika se zaměřuje na slušné chování a disciplínu – za dobré je považováno dítě, se kterým nejsou problémy, EtV se zaměřuje na prosociálnost.

Poznámka: Naše škola hodnotí pouze individuální práci a nehodnotí spolupráci. Nemotivuje žáky, aby spolupracovali, a neučí je tomu, přestože rodinný, společenský, ekonomický i politický život je na ní založený. Jedno z příčin krize rodiny, konfliktů na pracovištích, toho, že ekonomické a politické systémy nefungují, je nedostatek spolupráce. Neumíme to, protože nás tomu nikdo nenaučil.

EtV si klade za cíl tuto mezeru zaplnit.

1. Cíl etické výchovy

Autor projektu R. Roche Olivar a L. Lencz používají pojem prosociálnost. Prosociálnost je jednání, které přináší prospěch druhé osobě anebo skupině osob, které nevyplývá z povinnosti a není provázeno očekáváním odměny.

Všechny aktivity, dovednosti jsou směřovány k tomuto cíli, k této VIZI. Vize díky své konkrétnosti má mimořádnou motivační sílu. Výstižně to vyjadřují slova A. de Saint-Exuperyho:

„Pokud chceš postavit loď, nemusíš shánět muže, aby připravili dřevo, nemusíš jim rozdělit práci. Stačí, když v nich probudíš touhu po nekonečném moři.“

2. Program EtV

EtV nejdříve rozvíjí dispozice, schopnosti a způsobilosti, které ulehčují prosociální chování, a potom vede žáka k prosociálnímu chování. Vychází z výzkumů prof. Roberta Roche Olivara z barcelonské Nezávislé univerzity. Prof. Roche Olivar navázal na výzkumné práce psychologů zejména z USA a uskutečnil souhrnný výzkum faktorů, které podmiňují, resp. podporují prosociální chování. Zkoumal osm faktorů v chování žáků a osm faktorů v chování vychovatelů (rodičů, učitelů). Faktory, které se ukázaly významné z hlediska prosociálního chování, zařadil do programu výchovy k prosociálnosti a doplnil dalšími náměty. Takto vznikl následující program:

  1. Komunikace.
  2. Pozitivní hodnocení sebe (self-esteem)
  3. Pozitivní hodnocení druhých. Pochvala.
  4. Kreativita a iniciativa. Řešení problémů a úloh. Přijetí rozhodnutí.
  5. Vyjadřování vlastních citů.
  6. Interpersonální a sociální empatie (vcítění se do myšlenek a pocitů druhých, resp. Jiných společenských skupin).
  7. Asertivita. Zvládnutí agresivity a kompetitivity (soutěživosti). Sebeovládání. Řešení konfliktů.
  8. Reálné a zobrazené vzory (např. literární).
  9. Prosociální chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce, přátelství.
  10. Prosociální chování ve veřejném životě. Solidarita. Sociální problémy. Sociální kritika. Občanská neposlušnost. Nenásilí.

Aplikační témata jsou: vztahy v rodině,
sexuální etika
etické otázky ekologie
vztah k ekonomickým hodnotám a profesionální práci
vztah k náboženství, vztah k lidem jiných názorů atd.
V této oblasti je program EtV otevřen současným problémům doby.

3. Výchovný styl

Etická výchova předpokládá určitý výchovný styl, jinak řečeno, určitý přístup nebo vztah k žákům. Účinnost EtV značnou měrou závisí na tomto specifickém vztahu. V jiných předmětech lze dosahovat dobré (i když ne optimální) studijní výsledky i s jiným přístupem, včetně autoritativního anebo přímo „kasárenského“. Nelze však spojit etickou výchovu s autoritativními výchovnými metodami.

Lze říci: etická výchova je především určitý vztah – dobromyslný, partnerský, přátelský, ale náročný a ve svých požadavcích důsledný vztah k žákům.

Pravidla výchovného stylu:

  1. Vytvořme z třídy výchovné společenství.
  2. Přijměme dítě takové, jaké je a projevujme vůči němu přátelské city.
  3. Připisujme dědem pozitivní vlastnosti, zejména prosociálnost (vyjadřujme pozitivní očekávání).
  4. Formulujme jasná a splnitelná pravidla hry.
  5. Reagujme na negativní jevy klidným poukázáním na jejich důsledky (induktivní disciplína).
  6. Nabádejme, je to osvědčený prostředek výchovy.
  7. Odměny a tresty používejme opatrně.
  8. Zapojme do výchovného procesu i rodiče.
  9. Buďme nositeli radosti.

Každodenní zkušenost ukazuje, že odevzdávat vědomosti lze i se zamračenou anebo přísnou tváří, ale získat si srdce žáků a vychovávat je k přátelství a spolupráci, to nelze.

4. Výchovné metody etické výchovy

Výchovné metody by měly splňovat dva základní požadavky:

  1. Zaujmout žáky (studenty).
  2. Podporovat výchovné cíle v souladu s výchovným programem.

Výchovné metody všeobecně

Etická výchova nemá své specifické metody, využívá širokého spektra, zejména těch, které jsou blízké pedagogovi. Postoje v rámci EtV jsou formovány prožitkovou pedagogikou.

Doporučený průběh hodiny etické výchovy (modifikovaný model R.Roche Olivara)

  1. VNÍMÁNÍ anebo SENZIBILIZACE – zcitlivění se pro něco (emocionální; rozumové)
  2. HODNOTOVÁ REFLEXE – dát prostor dětem, aby řekly, jak dané téma vnímají ony
  3. NÁCVIK VE TŘÍDĚ – konkrétní nácvik sociální dovednosti, zručnosti
  4. REÁLNÁ ZKUŠENOST anebo PROPOJENÍ SE ŽIVOTEM – (zevšeobecnění a transfer) nácvik zkusíme aplikovat v běžném životě (v rodině, na ulici, mezi kamarády)

Propojenost bodů 3. a 4. je důležitá