Musí dospívání bolet?

(Děti a my 2010)

Ani dítě, ani dospělý. Kudy vede cesta k němu?

„Konečně je to tady“. Tolik jsme se těšili, až vyrostou a nyní se nám skoro ztrácí. „Mluví jakoby jiným jazykem.  Můj krásný motýlek se mi zakuklil v nevzhledou housenku!“  Nenapadla i vás někdy tato slova?  Co se stalo?  Co se to děje? Proč je najednou mezi námi bariera?

Anička se stává Annou, Tomášek Tomem, Petříček Petrem a Maruška Marií. Dospívají nám. Najednou jsou jiní, mají „své“ názory, zásadně jiné, než jsou ty naše.

Musí takto dospívání vypadat? Zářijový respekt nazývá dospívání diagnózou, mluví o krizi dospívání, projevující se rizikovým chováním – předčasný sex,  drogy, agrese. A co my rodiče? Musíme se s tím smířit? Je třeba s tím počítat? Jsme skutečně tak bezmocní? Můžeme se nějak na dospívání dětí připravit? Musí to nás, případně naše děti tolik bolet?

Každý z nás je jedinečný a neopakovatelný. Originální v životě i v dospívání. My i oni. Některé věci platí obecněji, ale ne to, že každé dítě nutně křičí, nekomunikuje, bere drogy, polyká antikoncepci. Vztah i komunikaci s dospívajícími nastavujeme už v dětství. Co tedy můžeme očekávat, na co si dát pozor a čemu předcházet? Jak nepřerušit komunikační tok. Jak posílit vztah?

„Nevyspím se,“ zní častý postesk rodičů dospívajících. „ Chuť si povídat mají až v noci, a kdybych řekla ne, už nepřijdou.“ Dospívající jsou nejistí. Hledají sama sebe. Je pro ně těžké se otevřít a prožívají toho tolik! Můžeme mít zdánlivě velmi „upovídanou“ dceru nebo syna, a přesto když jde do „tuhého“ má i on trému, když mu na něčem opravdu záleží, ztrácí dech i slova.  Citlivost i zranitelnost v dospívání roste. Svou citlivost a nejistotu mladí mnohdy překrývají hrubostí, arogancí. Rodiče jsou první na řadě. To však neznamená, že mají dítěti předat poselství, že hrubost a arogance prochází a vede k cíli. Naše dítě by mělo vědět, že je máme rádi, ale přesto jim má být jasné: Arogance a hrubost vztah boří, ne buduje. Nás a naše názory mohou shazovat, tím jen však často vymezují sami sebe. „Jdu kolem třídy“, vypráví ředitelka ZŠ, kterou navštěvoval můj syn, „a tam ticho. Otevřu, on stojí uprostřed třídy a vašimi slovy a vaším tónem vysvětluje, proč by měli říct pravdu.“ Tak vypadala puberta mého syna. Den předtím jsme se skoro pohádali na téma férové jednání. Další den toto téma přednášel třídě. Obdobně dopadlo téma předčasný sex. Reakce: „Mami, tomu nerozumíš, tak to bylo před 100 lety,“ předcházela odborné přednášce mých ratolestí pro své vrstevníky na téma: rizika předčasného sexu a hormonální antikoncepce.

Ať už je jim 15 měsíců nebo 15 let, dětem na rodičích záleží. Touží po našem uznání, ocenění. Hledání sebe sama je ale občas zaměstnává tolik, že se potácejí od zmatku ke zmatku. Mají na to nárok. V hledání své identity dospívající potřebují ověřit různé možnosti, pohledy na skutečnost. Může se nám zdát, že chaoticky přijímají každý názor, se kterým se setkají, ve skutečnosti, se však obvykle drží hodnot, které přijaly ve své rodině. (Obtížnější situaci prožívají děti vyrůstající v rodině s nejasným hodnotovým systémem, nebo absencí hodnot). Mladí lidé zpochybňují hodnotový systém svých rodičů – musí se přece naučit nezávislosti. Potřebují získat odstup od rodiny, navázat společenské kontakty s vrstevníky (důležitost vrstevnických kontaktů vzrůstá od 12 let), srovnávat své postoje a hodnoty s ostatními.  Musí také dosáhnout určité intelektuální zralosti, která jim umožní analyzovat problémy. Bývají ve svých postojích radikální. Nesouhlasí s lidmi, kteří vidí pouze jednostranně. Sledují nejen naše slova, ale zejména činy těch, kteří jim mají být příkladem a autoritou (rodičů, učitelů), sledují jejich osobní autenticitu – pravdivost. Rozpor teorie a praxe nás v jejich očích diskvalifikuje.

Dnešní doba má svá specifika, i naše je měla. Mějme pochopení. Studie zabývající se dospíváním prokazují, že příčiny nedorozumění mezi generacemi se příliš nezměnily, vztahy mezi rodiči a dětmi se přesto zkomplikovaly. Přestože se generační rozdíly prohlubují, sociální studie uvádějí, že problém není tak neřešitelný, jak nás někdy média přesvědčují. Názorová rozdílnost rodičů a dětí je nezbytnou součástí vývoje, kterou děti musí projít, aby dospěly. Mladí lidé nás testují. Jestliže nabudou dojmu, že nám víc záleží na dodržování pravidel, než na nich samých, pak budou těmito pravidly pohrdat. Nejčastější otázka, kterou si mladí lidé kladou je otázka přátelství a lásky. I ve vztahu nás k nim.  Buďme tolerantními, ale nebojme se nastavit hranice v podstatných věcech. I hranice dávají pocit lásky a bezpečí. Je třeba, aby se náš vztah se přehodnotil. Ustupujme z pozice nekonečných rad. Nebuďme ale malicherní. Naše ano, by mělo být ano, ne, ne, ale dospívajícím dejme čas na nalezení vlastních stanovisek.

Buďme zásadoví, ale zachovejme laskavé srdce.

Naši mladí to nemají lehké. Jaké jsou tyto děti nového tisíciletí?

  • O klasickou rodinu se vedou spory
  • Z rodin, společnosti se vytrácejí jasné hodnoty
  • Rodiče nevědí jak děti vychovávat
  • Děti nevědí, jak se mají chovat vůči rodičům
  • Děti nového tisíciletí jsou mediální generací (za minutu prosurfují celý svět)
  • Jsou stále pod tlakem (mají strach, aby jim něco neuniklo)
  • Všechno musí vyřídit a mít okamžitě
  • Surfují životem od jednoho silného zážitku ke druhému
  • Ztrácejí hluboké emocionální vztahy
  • Mnohé z nich jsou přetěžované – tlak na výkonnost
  • Mnohé zraněné – rodina i vztahy jsou v krizi
  • Dostávají odpovědi na otázky, které nikdy nepoložily

 Jsou to dospělí v malém

(Těchto pár bodů jsem dala k posouzení  asi 110 15-ti letým žákům ZŠ. Bylo dlouhé ticho a dlouhá debata. Našli se v textu.)

Desatero prevence rizikového dospívání pro rodiče.

Na co se zaměřit, abychom předešli zbytečným trápením v dospívání?

  1. Nepřerušit komunikaci
    Nikdy! Je hrubý? Vydržím. Křičí? Zachovám klid. Uráží mne? Má asi problém. Jsem ten nejhorší, nejpřísnější, nejhloupější rodič? Mé dítě dospívá. Prožívá krizi autorit. Klid! Mám zdravé, životaschopné dítě.
  1. Nepodléhat panice, depresi
    Správný rodič by měl…správné dítě by mělo…tyto předsudky zahoďte. Jste správný rodič, jestliže ho neurážíte, nebijete, nezuříte. V klidu nastavujte hranice. A jestliže se vám to vymkne z ruky? Přiznejte chybu, omluvte se a zkuste to lépe.
  1. Vyzdvihněte pozitivní
    Číhejte! Číhejte na dobré chování, hezkou chvilku a pochvalte, oceňte, vyzvedněte, obejměte, milujte, prostě mu dejte najevo – jsi O.K.
  1. Stavte hranice – v klidu,  důsledně, s nadhledem
    Nelíbí se mi, jak se chováš. Mám tě ráda (i když nemohu ocenit tvé chování). Cítím se špatně, když jsi hrubý. Výtky si nechte na věci podstatné. Neustupujte ze svých hodnot
  1. Nezlomte ho – povzbuzujte
    Dejte mu za pravdu, kde můžete, nechtějte mít vždy poslední slovo (ale nenechávejte ho vždy ani jemu). Nevyužívejte své fyzické nebo duševní převahy k jeho ponížení.
  1. Buďte vzor!
    Stejně jím jste, tak buďte vzorem pozitivním. Přiznejte chyby. Požádejte jej o pomoc. Mluvte s ním o problémech a jejich řešení. Vychováváte svými postoji víc, než slovy.
  1. Hovořte s dospělým v něm
    Dospívání je souběh dětství i dospělosti. Posilujte dospělé postoje. Dejte mu najevo úctu, respekt. Vrátí se vám to.
  1. Podržte ho
    Podržte ho slovy i skutky, když je v úzkých. Je jedno, jestli říká, že o to stojí. Stůjte za ním. Ty to zvládneš. Jsi dobrý. Máš na to sílu.
  1. Postavte ho na nohy!
    Dávejte mu úkoly úměrné věku – od dětství (nakup, zařiď, udělej, uvař mi kávu, posluž babičce, vydělej si, když chceš nadstandardní oděv).  Učte ho být dospělým slovy i skutky. Nechte na něj dopadnout důsledky nesprávného jednání. Ať vychovává život! (a vy buďte v povzdálí, kdyby to bolelo moc).
  1. Učte se navzájem
    Všímejte si jeho reakcí a postojů. Uvažujte nad nimi. Může mít dobrý postřeh. Posune vás možná osobnostně dál.

Stůjte za svými hodnotami, ale naslouchejte mu. Pochopíte-li ho, duševně omládnete. Lidé, kteří pracují s mladými, zůstávají duševně mladí. Dejte dítěti šanci obohatit vás, ukázat vám, kým je!

A odpouštějte, odpouštějte, odpouštějte!

Vrátí se vám to.

 

Ing. Mgr. Marie Nováková pro časopis Děti a my 2010

Programy prevence ZŠ, SŠ    www.prak-prevence.cz

  Text ke stažení