Etická výchova a proč

(Ukázka ze sborníku pro ředitele škol a veřejné představitele, Marie Nováková, 2010)

 

Sedí na schodech a nadávají všemu a všem. Sprostě mluví o svých rodičích, kamarádech, učitelích. Je jim mezi 12 a 13 lety a jsou rozhněváni na „celý svět“. Sedám si k nim a povídáme. Od nadávek a hrubosti se dostáváme až ke strachu, nejistotě, křehkosti života a vztahů, k tomu, proč potřebujeme skutečná přátelství a proč se tak těžko hledají. Ve vzdorovité tváři a očích jsou náhle slzy. Mluvíme i o rodině, rodičích, naší osamocenosti. Mám pouze 10 min času a oni se nechtějí rozloučit. I těch deset minut prý bylo pro ně moc důležitých. Měli prý pocit, jako bychom se znali už dávno.

Mnoha součastným dětem a mladým lidem něco schází. Brání se hrubostí, zlobou, agresí. Je úkolem naší generace nabídnout pomoc, najít řešení. Je to nezbytné, zajišťujeme tím totiž i svoji budoucnost.

Uspokojit potřeby doby, rodiny, společnosti není snadné, je to skoro nemožné. Potřebná je každá pomoc. Projekt etické výchovy svou propracovaností a zacíleností se může stát takovým pomocníkem na Vaší cestě.

 „Chceš-li postavit loď, není třeba shánět muže, aby připravili dřevo, není třeba jim rozdělit práci. Stačí, když v nich probudíš touhu po nekonečném moři.“  

 A. de Saint-Exupery, Citadela

Ať jsme my pedagogové vždy těmi, kdo velké cíle mladých nezašlapávají, ale naopak aktivizují a pomáhají jim k jejich naplnění.